První nůž pro děti: jak se naučit krájeti!

  Desigre
  Ing. Leona Valášková

Proč nechat děti krájet?

Protože to děti fakt chtějí! Vidí nás denně nůž používat, chtějí být také “velcí”, schopní, chtějí se cítit důležitě, samostatně a soběstačně.

A samozřejmě u toho:

• zdokonalují jemnou motoriku,
• trénují soustředění a trpělivost,
• učí se praktickému životu.

Kdy začít?

Kdykoli! Jakmile prcek stabilně stojí a účastní se s vámi dění v kuchyni (cca od 1 - 1,5 roku), klidně mu můžete svěřit první krájecí nástroje a postupně ho připravovat na ostrý nůž.

A na druhou stranu nikdy není pozdě! Jen uzpůsobím volbu nástroje / nože pro děti ke schopnostem jednotlivého dítěte, aby ho to nenudilo.

Jak začít?

1. Připraveným prostředím

Krájení patří v kuchyni k těm více nebezpečným činnostem, kdy se dítě už může zranit. Je potřeba mu vše co nejlépe přichystat a nebezpečí co nejvíce minimalizovat.

Pracovní plocha dítěte by měla být ve správné výšce. Mělo by ji mít lehce nad pasem - aby při krájení mělo ruce v ergonomické pozici a mohlo se dostatečně opřít svou váhou do krájení - ještě nemá vyladěnou techniku a motoriku, aby krájelo jen rukou a zápěstím. Správná výška a tedy pozice rukou je zásadní prvek bezpečnosti. S věží Desigre, která lze lehce předělat na schůdky budou děti bezpečně krájet od 1 roku, až po školní léta. 

Krájení

Základ je udělat ukázku - tu dělat velmi, velmi pomalu a dělat ji ideálně vedle dítěte (nestát naproti), aby vidělo moje ruce, stejně tak, jako pak uvidí svoje.

Pak už jen zhluboka dýchat a vložit dítěti důvěru. Pokud možno jej nevyrušovat, neopravovat. Není špatně nakrájená brambora! Moje představy a očekávání jsou moje - když krájí dítě, má své očekávání a hlavně své možnosti. Dítěti vysvětluji, že to dělá špatně, jen když je krájení nebezpečné. No a občas prostě místo úhledných vařených brambor, budou šťouchačky…

TIP pro zvýšení bezpečnosti

Okurek, mrkev nebo cokoli jiného můžete rozdělit na bezpečnou a krájecí část. Naznačit hranici, za kterou nůž nesmí jít v žádném případě. Tento prostor bude jen pro ruku, která drží krájenou potravinu. Sice prcek nenakrájí okurek až úplně do konce, ale vše budete mít vy i on pod kontrolou. Tuto hranici můžete udělat gumičkou, jako je na obrázku nebo lehce nakrojit / naznačit nožem.

Čím krájet? Jaký první nůž pro děti?

Předskokanem krájení s ostrým nožem je krájení (nebo vlastně takové oddělování) vlnkovým kráječem. Díky němu se dítě naučí, že k odkrojení je potřeba tlačit směrem dolů k prkýnku. Ze začátku dítě může používat obě ruce, nebo hned intuitivně používá jen jednu ruku na krájení a druhou si přidržuje potravinu.

Vlnkový kráječ při vyvinutí velké síly, může také zranit, takže neustále buďte s dítětem, neustále buďte ve střehu, ale V KLIDU! Každopádně u nás s kráječem nebyla nikdy situace, kdy bych se o zranění bála.

Pokud mám pocit, že hrozí nebezpečí, nevytrhávám kráječ z ruky, nezačínám šílet. V klidu vyzvu dítě, aby na chvilku přestalo, nebo aby mi kráječ dalo. Pokud to nepomůže, chytnu ručku, aby se nezranilo a čekám, až samo kráječ pustí….

Pokud chcete začít a i kráječ je pro vás nebezpečný, zkuste pekařskou stěrku, ale u nás se neosvědčila. Holkám se velmi špatně držela… Ještě jsem úplně pro nejmenší (roční dítko) používala škrabku na led, kterou jsme měli k ledničce. Takže buďte kreativní, ale od 1,5 roku bych kráječ už svěřila bez starostí.

Po zvládnutí techniky “oddělování” tlačením k podložce můžeme zkusit přejít na nůž.

Pro začátky jsou k dispozici nože dřevěné, plastové, příborové. Je fajn se zaměřit na velikost nože - pokud je příliš dlouhý, učení bude zbytečně komplikované. Uvědomte si rozdíl, když sami krájíte s malým nožíkem, nebo si vezmete těžkou kudlu. A nejde jen o délku čepele, ale hlavně rukojeti!

Existují samozřejmě i speciální kuchyňské nože pro děti, které mají tu správnou velikost, zaoblený konec a speciálně tvarovanou rukojeť, která brání sklouznutí prstů k ostří. Také existují speciální chrániče prstů na ručku, která nedrží nůž. Je to jen o tom, kolik vy, jako rodič zvládnete a jak moc velkého divočáka máte doma. V dnešní době je výběr už veliký, ale asi nejznámější dětské nože jsou od firmy Opinel, které jsou buď v sadě s chráničem prstů, nebo zavírací s dětskou pojistkou. Za velmi přijatelnou cenu prodává dětské nože i IKEA - s těmi máme osobní zkušenost a za tu cenu jsou parádní.

V momentě, kdy dám prckovi do ruky první nůž, sleduji a vyhodnocuji, jestli to na něj není ještě moc. Pokud ani po pár pokusech nezvládnou pohyb krájení, ale jen tlačí dolů nebo pichají, ještě nejsou na nůž motoricky připraveni. Není kam spěchat!

(De)motivace

Ještě než vůbec dítě pozvu do kuchyně, je fajn se zamyslet, zda mám kapacitu a dostatek sil, abych zvládl(a) případný neúspěch nebo emoce prcka, když se nebude dařit. Obzvlášť, když se chceme pouštět do nebezpečnějších akcí s nožem. A taky má na to náladu prcek? Není unavený? Není v nepohodě? Pokud je, raději posunu krájení na lepší dobu. Můžete zkusit ale méně náročnější činnost - tady najdete inspiraci, co dalšího můžete s dětmi v kuchyni dělat.

Místo slov je nejefektivnější názorná ukázka. Pokud je potřeba, vše vysvětluji ještě před samostatnou činností, v momentě, kdy prcek dostane nůž, už je pozdě. Pak už by bylo fajn ho nevyrušovat a nechat krájet. V momentě, kdy to začne být nebezpečné samozřejmě ihned vstupuji.

Věty (často spíše výkřiky) typu: “Neřízni se!!!”, “Děláš to špatně!!!” “Ukaž, udělám to, nejde ti to!” jsou pro dítě nejen demotivující, ale hlavně nicneříkající. Nesdělují mu žádnou informaci, co vlastně dělá “špatně”, ani co může vylepšit.

“Neřízni se!!!”: Prcci se nikdy neříznou schválně. Je zbytečné jim to říkat. Místo toho jim dejme konkrétní info, jak říznutí předejít: “Když budeš tady řezat mrkev, druhou ruku dej na opačný konec.” nebo “Ruku máš moc blízko nože.”

“Děláš to špatně!!!”: Jde něco krájet špatně? Obzvlášť, pokud se učí. Prostě krájí a o to jde. Čím více zkušeností budou mít, tím lépe bude výsledek vypadat. Buď to poté dokrájím na menší kousky, nebo nebudou na buchtě jablka na úhledné plátky, ale budou na kousky nebo uděláme jablečné pyré…

“Ukaž, udělám to, nejde ti to!!!”: Věta, která zabije sebevědomí každému - neumím to, jsem neschopný… Vždy mysleme na to, že se děti vše teprve učí, nemají tolik zkušeností a prostě jim vše trvá. Je super, že vůbec chtějí pracovat a není důležitý cíl, ale cesta.

Krájení přebírám v momentě, kdy je nebezpečné. Můžu to říct ale úplně jinak: ”Vypadá to, že je ta mrkev fakt tvrdá a ukrojit ji jde hodně těžko. Tady tu mrkev nakrájím já a ty si vezmi prosím bramboru. Zítra mrkev uvaříme a zkusíme ji nakrájet znovu, co ty na to?”

Přeji hlavně radost ze společně stráveného času a z malých či velkých pokroků. Ta radost v očích dětí, když něco zvládnou samy je k nezaplacení.
A krájení je “fakt velká věc”!